Tenhle blog vzniká jako reakce na pořád rozšířenějsí pro ana a pro mia blogy,které propagují anorexii a bulimii jako úžasné životní styly a skvělé cesty ke zvýšení sebevědomí.Jsem bývalá bulimička,které porucha příjmu potravy zničila život a chci aspoň částečně zabránit šíření jejich propagace.Média nám neustále podsouvají,že v hubenosti je největší krása a že nejdokonalejší postava je právě ta nejvychtrlejší.Tenhle zvrhlý trend bohužel pokračuje a spousta lidí má pocit,že s nejhubenější postavou bude jejich život mnohem šťastnější,že se jim konečně zlepší sebevědomí a budou v něčem nejlepší.Anorexie i bulimie přitom z člověka vysaje i ten poslední zbytek sebevědomí,který mu ještě zbývá a udělá z něj otroka poruchy příjmu potravy,který žije jen pro svůj boj s jídlem.Ze mě bulimie udělala lidskou trosku bez špetky sebeúcty,a ačkoliv mám to nejhorší za sebou,nejspíš nikdy nebudu úplně v pořádku.Proto chci bojovat proti pro ana a pro mia blogům,které peklo ppp podporují.

Překonávání anorexie

18. listopadu 2016 v 21:18 | Natalie
Přidávám příběh Lindsey Stirling,houslistky a zpěvačky,která překonala anorexii-všechny informace jsou z jejích oficiálních stránek,konkrétně z jednoho rozhovoru,kde odpovídala na otázky fanoušků před vystoupením (http://www.lindseystirling.cz).:

Dotaz: ,,Dobře. Mám tu teď ožehavou otázku, myslím, že je to skutečně důležitá záležitost. Je od Madison Murray z Georgie. Říká: "Škola, práce, sport, přátelé a moje vlastní mysl mě vystavují opravdu velkému tlaku. Jak mohu nalézt hodnotu sebe sama ve světě, kde nikdy nemohu excelovat a nikdy nejsem dost dobrá, protože prožívám neustálé neúspěchy. Jak si můžu vážit sama sebe?"

Lindsey Stirling:,,No, teda... tohle je opravdu hodně těžká otázka. Myslím si, že ve spoustě případů jsme sami na sebe přísnější než kdokoli jiný a je velmi snadné považovat své zkušenosti za zklamání. Například, můj zážitek kdy jsem šla do "Amerika má talent". Stále na to nahlížím jako na ten nejvíc zahanbující "neúspěch" ve svém životě. Nicméně jsem se dostala až do čtvrtfinále a lidé mi to i občas připomínají: "Linds, dotáhla jsi to až do čtvrtfinále!" Ale v mé mysli jsem to považovala za strašný neúspěch, a to vzhledem k tomu, jak to tam pro mne skončilo, jak mě to ranilo a kvůli rozpakům a studu, který jsem tehdy cítila. To byla ta nejvíc ponižující věc. Ale... také si myslím... a tohle mi bylo častokrát vštěpováno do hlavy, lekce, kterou jsem si prožívala znovu a znovu, že pocity, které vycházejí z toho za čím se na zemi honíme, jako např. pozemské statky , úspěch či krása, cokoliv z toho to je, nás neudělá skutečně štastnými. Víte, tenhle druh štěstí je jako parazit, který potřebuje být neustále přiživován. A to ne stále stejnou dávkou. Abyste si svojí spokojenost udrželi, musíte jej živit čím dál tím víc, jinak máte pocit, že se vám nedaří anebo že nejste úspěšní či že nejste šťastní. Je to neúnosné. Sama se to učím znovu a znovu. A v souvislosti s tím miluji hlášku z mého oblíbeného filmu, který byl natočen nejspíš ještě před vaším narozením... Viděl někdo z Vás Kokosy na sněhu? Je to výborný film, jestli jste ho ještě neviděli, je to o jamajském bobovém týmu a jedna z mých nejmilovanějších hlášek je z tohohle filmu, kdy trenér, který vedl tento tým, podváděl na Olympijských hrách dávno před tím, než jej začal koučovat. Oni se to dozví a jeden z členů přijde k tomu trenérovi a říká "Trenére, vyhrál jste čtyři zlaté medaile. Jak vás vůbec napadlo podvádět, abyste vyhrál tu pátou?" A tohle je ta věta, která ve mně zůstala: "Zlatá medaile je úžasná věc, ale pokud nejste ničím bez ní, tak nebudete ničím ani s ní." A to je naprosto vypovídající o věcech, které nám skutečně dodávají sebedůvěru. Nepamatuji si ten odkaz, ale pamatuji si tu úmluvu: "nechť myšlenky tvé ctnost zdobí neustále; pak musí růsti sebedůvěra tvá" - "let virtue garnish thy thoughts unceasingly; then shall thy confidence wax strong" (LDS DC 121.45). A přesně tenhle proces učení jsem popsala pomocí Shatter Me. Prostřednictvím něj vypovídám o tom, jak jsem byla ve svém, pravděpodobně nejhubenějším období; dařilo se mi ve škole, měla jsem nejspíše všechno, co by ostatní považovali za šťastné. A přesto jsem se nikdy v životě více nesnášela a nebyla tak nešťastná jako v tomhle období. A to proto, že jsem čerpala štěstí ze všeho možného okolo mě, jen ne ze svého nitra. Je to tedy o tom naučit se, že všichni jsme dcerami a syny Boha a všechno ostatní je až podružné. I mé housle jsou druhořadé i všechno ostatní. Tohle je proto třeba udělat. Myslím, že je to konstantní snaha, kterou všichni musíme mít. A uvědomuji si, že je těžké, opravdu těžké, nesklouznout k tomu, aby zdrojem našeho štěstí nebylo poměřování se a podobně. Ale je to důležité, protože takové štěstí nás ve své podstatě nakonec stejně šťastnými neudělá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarda | 22. listopadu 2016 v 22:09 | Reagovat

I já našel svou novou práci, najdi ji i ty http://www.personalistka.cz

2 Nejlepší české vtipy | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 10:06 | Reagovat

Nový web a apka pro české nejlepší vtipy! Databáze 20.000 vtipů s denní aktualizací a možností instalace mobilní aplikace. Každý den dva, tři nové vtipy na mobil.

3 Personalistka | 19. února 2017 v 13:52 | Reagovat

na www.personalistka.cz můžete vložit inzerci práce zdarma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama